Obnedělní chvilka poezie


Chovej se zde s převelikou úctou
Byl to její dům
Můžeš ho užívat
Vše v něm
Jako by to bylo tvé
Ale nesmíš to užívat jako ty
Jen jako ona
To bylo její křeslo
Její nůžky
Její mýdlo
Její lože
Já, její muž 

8.5.2022


Hleděla z okna vstříc přídi večera
Zima zryla krajinu do nové tváře
Větrové bonbony pod stolem
Rafičky svítící jen v sevřené dlani
Boty, které s někým přišly, ale neodešly
Kapky zamrzly v stromy na skle
Našla další skvrnu na paži
Na práh dopadl list
S nadějí v hlase řekla: "Už nežije."

3.4.2022


Seděla jsi na břehu stolu
Moře ztratilo vůli
Nebe bylo plechové, na něm vytepané mraky
Odpoledne je nekonečně dlouhé
Pojďme se konečně zamilovat
Naše srdce jsou na to konstruována
"Ty vždy víš, co říci, viď," pravilas
"Ano, jen nikdy nevím, co udělat" 

21.3.2022


Pojď
Krajinou v bakelitu
Přetrhanými sny o spánku
Podej mi ruku
Odkud vychází to hřmění?
Už se stalo součástí našeho tepu

Přesto jsi teď šťastná
Jen díky prvním sněženkám mezi kameny
Alespoň na okamžik
Přestože je to zakázané
Nemohla sis pomoci
Štěstí je to poslední
Čemu by ses měla chtít bránit

Rašící sněženky ani ušlechtilý smutek
Nic nezmění
Podej mi ruku
I kdyby ti už žádná nezbyla
I kdyby to nebyly mé prsty
Stačí oči
Které ještě věří v jakoukoli pomoc
Dokud jsou tvé

Než pro ně přijdou
Jako pro tvé nebe
Pro tvou louku
Tvé vážky
Tvé nohy
Potřebují tvé oči pro někoho
Kdo vidí stejně jako oni
Pojď

6.3. 2022


Chrupavky času pod nevratným listím
Vlčice pijící z horských očí
Horkých zatajenými sny o pstruzích
Sklady na kůži skály
Kapka deště těsně předtím
Než rozbije tvář k nepoznání
Ženy zavěšené na vlasech
Z páteří mraků
Muži řídící se stíny
Jejich chodidel zanechali
Jen stopy dlaní v blátě 

22.2.2022


Jsou jen dva druhy vztahů
ti, kteří si dali první noc
a ti, kteří si dají první noc 

5.2.2022


Možná jsme tam seděli celé odpoledne
Možná jsi nemlčela, jen jsi nevěděla, jak něco říci
Možná jsem se tě zeptal, zda ten stůl byl vždy z kamene
Možná jsme si jen povídali o našem sklonu k nostalgii
Možná jsem přirovnal prostotu ubrusu k tvému břichu
Možná jsem viděl tvé oči propukat v radost
Možná tam ležely neoranžové pomeranče
Možná právě z našich polibků se zima schoulila
Možná jsi mi předala nedoručenou pohlednici
Možná jsi mezitím přišla nebo odešla
Možná už dlouho nemáš onu barvu vlasů
Možná jsem to viděl jen ve skvrně na stěně 

22.1.2022


Červánky se derou větvemi
Ještě rozbolavělými větrem
Tvůj člun se teprve učí houpat

Tohle je stojatá voda
Té je život podoben nejvíce
 Žádnému zázraku

V zrcadle hladiny stále zpíváš
I když chceš mlčet
Hlavně tam, kam plujeme

Nevidíme slova
Duše se ztrácí v těle
Tak snadno

Najdeme v sobě to nejhorší
To společné
A přesadíme ke břehu
Mezi slunné trávy

Já vím, že to nebylo odmítnutí
I když se mu čekání tolik blíží
V tvém dechu a sevřených pěstech
Ze všech nejpodobnějších poupatům

Tak těžko
Je rozevřu
Naposledy jako poprvé
Není kam se schovat v pláni
Tvých očí

Co vše je třeba stihnout
Než mráz zaplaví hladinu
Tolik si to nepřeješ
Ale víš, že pak ji budeš moci přejít
Tak snadno 

11.1.2022


Města se rozrůstají
duše se smršťují

Sochy adoptují podobu kohokoli
platí už jen ujednání ročních období

Gótové a Langobardi
prodávají suvenýry po Římanech

Billboardy vpíjejí myšlenky
nebo se myšlenky odlepují z billboardů

Dramatičnost barokních soch v pohybu
úžina od rtů přes podbřišek na záda a zpět

Ve zlomenině poledne
roztroušené krůpěje snů

Neměli byste se to snažit pochopit
musíte to řídit

Ze psů se ještě kouří
zabydlete se v ironii, jinak se nedá přežít

Sochy se za vámi ohlédnou
a pak už nikdo

28.12.2021